Historie teplického sboru

Počátky Sboru Církve bratrské v Teplicích (dříve Jednoty českobratrské) sahají do roku 1945. Těch několik bratří a sester se začalo scházet (ač je to k nevíře) v objektu nynější naší modlitebny v Poštovní ulici 10 (tehdy ul. Národní fronty 10). Tehdy v tomto domě bydlel se svojí rodinou soudní rada dr. Hanzal a právě u něho na Okresním soudě v Teplicích  pracovala jedna z církevních sester, sestra Bohumila Šerclová. Jako křesťanka na něj tak zapůsobila, že svolil k tomu, aby se shromáždění konalo v jeho domě (sestry Šerclovy, manželé Tesařovi, Navrátilovi, později pak Kotrčovi, Wohlrábovi).

V té době do pohraničí přicházelo stále více lidí a tedy i křesťanů, kteří toužili po společenství a bylo potřebí do budoucna hledat vlastní prostory. Nebylo to lehké, ale podařilo se sehnat bývalou  jídelnu ve Školní ulici č. 26, kterou bratři a sestry sami dali do pořádku a zařídili svými silami dle potřeby. A tak dne 25. října 1948 mohla být modlitebna slavnostně otevřena. Nechali se natisknout pozvánky, které se rozdávaly na ulicích. Na tento památný den byl pozván br. kazatel Dostál z Benátek nad Jizerou, ten mluvil do teplického rozhlasu a zval na zahájení. A sborová rodina se rozrůstala, brzy se začala scházet mládež, besídka, byl založen pěvecký sbor, mladých rodin přibývalo (Janouškovi, Dolejší, Markovi, Tesařovi, Valešovi, Fialovi, Cvejnovi a další).

Slovem Božím zpočátku sloužil br. Hudek z Děčína, br. Tesař st. a br. Berdych z Chudeřína. Často do Teplic také přijížděli kazatelé z Prahy a br. Dostál z Benátek n. J. A od roku 1949 už byl kazatel pro celý ústecký kraj br. Jaroslav Kučera (1949 – 1954). Toho pak vystřídal br. Karel Toušek (1955 – 1959), br. Miroslav Cvrček (1959 – 1968), br. Ján Liguš (1969 – 1972), br. Štefan Paluchník (1972 – 1983), br. Karel Taschner (1983 – 1988), Marek Fajfr, br. Jan Valeš a  br. kazatel Pavel Benák. Od roku 2018 je kazatelem br. Karel Hůlka, který je zároveň kazatelem děčínského sboru Církve bratrské.

Teplický sbor za doby působení br. Liguše však čekalo další stěhování. Protože prostory ve Školní ulici začaly být těsné, nájemné se neúměrně zvyšovalo a hluk z tehdy rušné ulice nepříjemný. A tak v krátké době po r. 1968, kdy došlo k uvolnění tlaků na církve, započali aktivní členové sboru pátrat po nových prostorách. Pomýšlelo se i na zakoupení domu a mezi jinými i na dům v Poštovní 10. Dům byl majetkem Národního výboru a po neuvěřitelném běhání po úřadech a velkém nasazení br. Kotrče a spolupráce s br. Ligušem se podařilo dům v roce 1970 zakoupit.  Pět let trvala kompletní svépomocná rekonstrukce a přestavba domu. Díky velké Boží milosti a obětavosti mnohých bratří a sester se podařilo dne 26. října 1975 otevřít naši současnou modlitebnu.